Za Niagarskými vodopády
Niagarské vodopády byly na dosah.
Niagarské vodopády nás sice čekaly až na konci naší newyorské cesty, ale těšila jsem se na ně ze všeho nejvíc. Nebudeme si totiž nic nalhávat - New York je sice se všemi těmi mrakodrapy nesmírně impozantní, ale pro mě je to jen betonová džungle, do které ráda dvakrát za život zavítám, ale raději se pak vrátím zpátky ke krásám přírody. Oproti tomu Kanada je zemí zaslíbenou pro všechny milovníky přírody a kdyby to bylo celé na mně a nemuselo to být v únoru (bohužel jindy než o zkouškové volno nemám, haha), tak bych mnohem raději jela tam. Ale takhle jsem se jako kovaná zmrzlina obávala, že každodenní minusové teploty nejsou nic pro mě a radši tam vyrazím někdy v létě.
V závěru jsme stejně mrzly každý den v New Yorku
(sice byly průměrně -2°C, ale foukal studený supervítr).
(sice byly průměrně -2°C, ale foukal studený supervítr).
Dny v New Yorku rychle ubíhaly a za chvíli už byl pondělní večer, kdy jsme unaveně ládovaly všechny nákupní úlovky a suvenýry do kufrů a připravovaly si několik vrstev teplého oblečení do Kanady. Strašili nás, že má být až -20°C, takže jsem se radši vybavila termoprádlem, lyžařskou bundou a čtyřma vrstvama. Jednak jsem už tak byla trošku nachcípaná, druhak jsem byla vycvičená z Litvy, kde jsem jeden den snad měla náběh na omrzliny prstů.
Čtyři hodiny spánku a ranní vstávačka ve 3 hodiny nebyly ten nejlepší začátek dne, ale těšení a krásný východ slunce při letu to naprosto přebily.
 |
| Miluju fotit z okýnka. |
A ono to vážně stálo za to.
Sice se mi při ceně za taxík i tak protočily oči,
ale znáte to, vítejte v Kanadě... :-D
V Americe jsem si poprvé naplno uvědomila, že existují věci, které prostě nevyfotíte. Nevyfotíte tu barvu, nevyfotíte atmosféru a pocit z nich. Jedním z těch důvodů byly právě Niagarské vodopády. Je to dáno nejenom tím, že vlastně vůbec neumím fotit a ještě k tomu fotím na mobil, ale také jejich neuchopitelností. To se prostě musí vidět a zažít! Vážně. Je to nádherné, i přes tu komerčnost.
ale znáte to, vítejte v Kanadě... :-D
Podle mapy se může zdát, že je to z Toronta na vodopády, co by kamenem dohodil, ale s trochou bloudění nám cesta trvala přes hodinu a půl. Dlouhou dobu jsme jeli podél Ontarijského jezera, které je neskutečně velké a krásné. Já jsem prostě na ty vodní plochy zatížená. Břeh lemovaly zasněžené rodinné domky, které zcela souznily s okolní přírodou a já se už poněkolikáté v životě zamilovala.
Je to už jasný, v Pitomine budu mít chatu s prosklenou střechou a výhledem na NP Durmitor, žít budu v Kanadě na břehu Ontarijského jezera.
Byl to opravdu krásný pohled. Rozhodně se tam ještě jednou potřebuju vrátit...
Co mě po příjezdu k Niagarským vodopádům jako první zarazilo, byla typická americká kýčovitost, která se asi nevyhýbá ani mírumilovným Kanaďanům. Na jedné straně máte majestátnou přírodní památku a na té druhé je městečko narvané kasiny, hotely a zábavními domy, které v tom působí jako pěst na oko.
 |
| Jsem dinosauří milovník už od raného dětství. |
Upřímně, myslela jsem si, že jsou vodopády umístěné kdesi v lůně národního parku, že si vyšlápneme nějakou zasněženou trasu, pokocháme se přírodou a nadýcháme se čistého vzduchu. Ale opak je pravdou, téměř vedle vodopádů vede silnice, na americké straně jsou výškové budovy, na kanadské pitoreskní turistická lákadla, všechno na sto honů od klidné přírody. To mě trochu zklamalo.
Ale tak, čemu se divit, je to atrakce,
tak z toho vytřískáme peníze...
tak z toho vytřískáme peníze...
 |
| Návštěvnické centrum. |
V Americe jsem si poprvé naplno uvědomila, že existují věci, které prostě nevyfotíte. Nevyfotíte tu barvu, nevyfotíte atmosféru a pocit z nich. Jedním z těch důvodů byly právě Niagarské vodopády. Je to dáno nejenom tím, že vlastně vůbec neumím fotit a ještě k tomu fotím na mobil, ale také jejich neuchopitelností. To se prostě musí vidět a zažít! Vážně. Je to nádherné, i přes tu komerčnost.
Sice jsem na vodopádech nebyla jindy než v zimě, ale troufám si tvrdit, že v létě to nemá takový náboj. Ten sníh to posouvá na úplně jinou úroveň. Navíc je tam o dost méně turistů a můžete si pořídit fotku úplně bez nich! Žádné prodírání a bojování o místo. Zima je zkrátka ideální období na návštěvu, zvlášť pokud se vám vydaří počasí stejně jako nám :-) Posuďte z fotek sami.
Nevýhodou je akorát fakt, že je v zimě zavřená většina atrakcí a výprava za vodopády a na vyhlídku pod nimi je značně nepříjemná, protože jste celí mokří a ještě je zima.
 |
| Americká strana a malé vodopády. |
Nakonec jsme ani neměly slibovaných -20°C, ale jen -9°C, přesto však doporučuju vlněné spodky s sebou.
Mimochodem, jelikož se o vodopády dělí dvě země, USA a Kanada, tak se kousek od vodopádů nachází hraniční most Rainbow Bridge pro auta a pěší, kterým se dostanete do druhé země.
 |
| V dáli Rainbow bridge. |
A o eskapádách v New Yorku zase příště!
 |
| A viděly jsme i dvojitou duhu, to bude štěstí! :-D |
9 komentářů
Páni, je to nádhera:). Museli jste si to hrozně užít!
OdpovědětVymazatWindy pink style
Užily, ale trochu zmrzly :)
VymazatJa keď som takto niekde v prírode, tak to vo mne vyvalcuje množstvo emócií. Závidím ti tu krásu, ktorú si videla. Tie vodopády...Fotky nádherné <3
OdpovědětVymazatKLAUDI
Miluju přírodu, takže souhlasím :) Určitě můžu jen doporučit, pokud má člověk možnost!
VymazatFotky jsou opravdu nádherné. Často jsem si říkala, že bych do USA letěla v létě, ale když jsem viděla tvoje fotky... krása :) A i ten kýč vypadá zajímavě.
OdpovědětVymazatMá to v zimě opravdu kouzlo :) A hlavně v létě bych se bála návalu turistů, už takhle to na mě bylo dost.
VymazatTo je nádhera! :) Já na kýč moc nejsem, ale myslím si, že to k té Americe tak nějak patří. Fotky těch vodopádů jsou ale přímo skvělé, musí to být super pocit vidět je naživo. :)
OdpovědětVymazatLENN
Jedna z věcí na mém Bucket listu. JEDNOU si to splním !! :D
OdpovědětVymazatBLOGEREM
A já to můžu jen doporučit! :D
Vymazat